Kamarádka ze spolku zahrádkářů mě požádala, zda bych nepřispěla krátkým povídáním na některé z témat zahradničení, třeba na téma pěstování rajčat, o nichž ví, že jsou mým koníčkem. Jak všichni dobře víme, zahradničení nás musí bavit. Ať už se jedná o malý kousek zahrádky, obří sad nebo i pár květináčů a truhlíků za oknem. Ikdyž se to nezdá, tak za všemi činnostmi kolem zahrádek je veliké úsilí jejich zahradnic a zahradníků.
Kdo je zkušený pěstitel, tak jistě ví, kolik práce a starostí skrývá vypěstování jakékoliv zeleniny či ovoce, ať už ze semínek nebo koupených či obdarovaných sazeniček. A o tom tedy pár slov, hlavně o těch rajčatech. Ty jsou mému srdci nejbližší a nebráním se experimentům.
V době, kdy píši tyto řádky, je nadcházející zahrádkářská sezóna ještě ukolébána zimním spánkem. Avšak její čas se pomalu a tiše blíží. S netrpělivostí probírám a třídím semínka. A opět vyměňuji a nakupuji novinky. Občas si schovám i semínka z rajčat, která koupíme v obchodě, ale k nim mám postoj více rezervovaný. Momentálně moje skromná sbírka obsahuje cca 150 odrůd této zeleniny. A výměny semínek neustálé pokračují. Zajisté nepěstuji úplně všechny druhy každý rok. Tak jako ve všem, i zde probíhá selekce. Nejenom na bázi chuťového zážitku, ale i dle kondice rostliny samotné, zda je více nachylná k různých chorobám, které provazí pěstování rajčat. Avšak mohu říci, že těch vyselektovaných je málo.
Vím, že mnozí můžou říct, že je rajče jako rajče. A že se jen sní nebo se z něj udělá kečup, lečo atd. Ano, beru, ale…. mě to prostě baví a ocenňuji různorodost, která může být i v tak nepodstatné věci, jako je odrůda rajčat. I samotní producenti osiva nabízí škálu různých druhů rajčat. Můžeme se na to podívat z různých hledisek. Tak například třídění na klasická tyčková(př. Sláva Porýní), keříková(Šejk,Pavlína), polokeříčková(Pudovik), převislá(Tom Red), balkonová(Vilma) a zakrslá rajčata(kterým se bude dařit i v květináči nebo truhlíku, např. Balkan Tiger). Dále je můžeme dělit podle velikosti plodů. Zde je nabídka od opravdu drobných plodů – divoká rajčata (divoké Havajské), přes koktejlová(Bejbino), klasická kulatá(Uragan,Tornado) až po obry, kteří mohou vážit i více než 500g(Brutus,Homestead). A také se můžeme bavit o paletě tvarů – kulaté(Orion´s Belt), protáhlé(Banánové), šiškovité(Niagara), hruškovité(Perun), zploštělé(Mlle Fories), žebernaté(Coteleé de Valence). A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na jejich zbarvení. Začněme u základní červené barvy, která se může na záhoně vybarvit do různých odstínů. Pokračujme k odstínům žluté(Yellowstone), oranžové(Lava Flow), bílé (je to hodně světležlutá, např. White Beuaty), dokonce zelené (a ano, zelená je v plné zralosti např. Green Tiger, Blood Moon). Určitě nesmíme zapomenout na odstíny čokoládové, jak většinou již napovídá jejich název (Chocolate Bunny, Chocolate Strippes…). A poslední do party musíme zmínit indigo odrůdy, což jsou rajčata s temně fialovým plody. Opravdu jsou až skoro strašidelné a musíme je nechat plně vyzrát, což nám napoví spodní strana plodu, která se vybarví do červena(Black Cherry) nebo do žluta(Ananas Blaue) . A ke všem těmto barvám můžete přidat jemné pruhování ( tzv. stripped odrůdy) a máte na zahradě nepřeberné množství krásných plodů. Nesmíme opomenout také rozdělení dle vegetační doby – velmi ranná (Latah – můžeme sklízet již 50 dní po výsadně, Stupické a další), raná, poloraná, střední, polopozdní, pozní a velmi pozdní ( u kterých je to až 130 dní, např. Giganto).
Poslední kritérium, které bych chtěla zmínit je jejich původ a semenaření. Jak víme, dělení je jednoduché – hybridní a nehybridní odrůdy. Nehybridní odrůdy jsou odrůdu s volným opylením. V praxi to pro nás znamená to, že pokud si z těchto rostlin posbíráme semínka, tak si následující generace zachová vlastností mateřské rostliny. Oproti tomu hybridní odrůdy (označované písmenem F) si neuchovají své vlastnosti, jsou geneticky nestabilní. Ovšem tvrdí se, že hybridní odrůdy jsou výnosnější. Ale říct, zda ty či ony jsou lepší, je na sáhodlouhou debatu s nejasným výsledkem.
A nyní stačí jen nachystat výsevní misky, výsevní substrát, semínka a pustit se do pěstování. Opatrně zalévat, nenechat semínka vyschnout, když klíčí. Přepikýrovat je, když se objeví první „pravé“ listy. Pro následné pěstování vybrat ověřený substrát nebo zeminu, u nichž jste si jistí, že se v nich nemohou vyskytnout rezidua pesticidů. Z vlastní zkušenosti vím, že se to stává. Přesazované rostliny následně takzvaně zakrní a přestávají růst a můžeme se jen modlit, že pustí boční výhon. Pokud ano a je zdravý, tak hned zaštípneme terminál a vše necháme na zálistku, který bychom jinak nemilosrdně vyštípli. Hold člověk míní a život mění. Sazeničky opatrujeme doma na světle na parapetu a netrpělivě očekáváme dny, kdy je budeme moci venku otužovat, aby až přejdou zmrzlí mužíci, mohli na své místo na záhonku. A pak už nezbývá nic jiného, než zalévat, dle typu rostliny vyvazovat, občas přihnojit, vyštipovat zálistky, které tam stoprocentně včera nebyly a dnes už mají aspoň 15cm. Neméně důležitou součástí je i prevence chorob, které rády napadají rajčata. A tak se vydáváme do rajčatového pralesu, abychom ho trochu provzdušnili, vysíláme prosby, aby letos ta zatracená plíseň, skvrnitost, padlí, mšice a bůhví co ještě, aby se nám to vyhnulo obloukem. A radujeme se, když se zadaří, a trháme první plody. A co teprve to zklamání, když si ho se zálibou sobě vlastní prohlížíme ze všech stran a najednou zespod vidíme ošklivý černý flek. A hned se nám vybaví všechny ty články, z časopisů a z internetu. Nekróza – nedostatek vápníku. Hned se spustí koloběh nápravy – otrhat vše špatné a okamžitě dodat rostlinám to, co potřebují. A hlavně, vyslat opět přání, aby ten další vijan, který je plný květů, už žádnou chorobou netrpěl. Když tohle všechno vyjde jak má, tak se celé léto radujeme z výpěstků, které zdobí naši zahradu. Hrdě ukazujeme, ochutnáváme, zpracováváme. Kečup, lečo, rozvary, čatní, suga….co kdo má rád. A najednou zjišťujme, že je září a my pořád máme na záhonku rajčata. Samozřejmě pokud to počasí dovolí a rostliny nesežehnou choroby nebo první přízemní mrazík. A v těchto ideální podmínkách ještě rajčata plodí a vy si říkáte, že říjen je brzy na krku a že jsme už chtěli zahradu zazimovat. A ty rostliny to nechtějí vzát a nasazují další várku květů. A nastane říjen a vy si řeknete A DOST. Ukončujeme sezónu, to bychom tu jinak byli až do jara. Opatrně odvazujete rostliny z opor a otrháváte nedorálé plody a skoro až nábožně je ukládáte do bedny na jablka. A najednou tu máme bednu nedozrálých rajčat. A koloběh rajčat a parapetu se uzavírá, jelikož teď místo sazenic rajčat okupují parapet skleněné třílitrové nádoby od okurek plné rajčat na dozrání. Díky tomu si ještě během celého října a listopadu dopřáváte domácí rajčata. A když rajčata ustoupí vánoční výzdobě, tak už víte, že až se zase poklidí vánoční výzdoba z parapetů, tak jej během pár chvil opanují opět výsevní misky a v nich prozměnu budou na svůj začátek čekat semínka rajčat. Pěstování zdar.
Za Zahrádkáře Zakřan, z. s.,
Pavla Macholánová