Tak jsem koupil další stromky a provedl jejich výsadbu. Sad se mně pomalu zaplňuje, zkouším, při jeho velikosti, i různé experimenty, jako: meruňko-švestka, hruško-jablko atd.
Jak toto sázení vlastně vzniklo? Na internetu jsem našel letecký snímek asi z roku 1953 a na něm bylo vidět, že na „Křibu“ rostly stromy. I když mně zkušení zahrádkáři odrazovali od sázení (špatná kamenitá a jílovitá půda, rychlé vysoušení půdy v důsledku neustálého větru), šel jsem do toho.
Zkušebně jsem zasadil asi před 20 lety první stromky a s ubývajícím chovem ovcí jsem sázel každý rok další stromky. Netušil jsem, že mě sázení takovým způsobem chytí, ale po těch letech mám ze svého počinu radost. Protože příroda je krásná, ale přibylo mi hodně, hodně práce.
Před 12–15 lety jsem vstoupil do zahrádkářského svazu v Zakřanech. Zažil jsem nádhernou éru velmi zkušených zahrádkářů, kteří předávali svoje velmi cenné zkušenosti a rady i prakticky. Nejednou byly v mém sadu provedeny ukázky řezů, výpěstků a koštů. Besedy potom probíhaly v sále obecního úřadu. Pořádání zájezdů bylo samozřejmostí, od výstav až po návštěvy kulturních památek.
Všechno odvál čas, vše to přestalo být poplatné době a hlavně zestárli jsme. Spolek zahrádkářů však stále existuje. Letos jsme se dožili a oslavujeme 65. výročí a za to děkuji výboru, ale hlavně předsedkyni spolku Radce Hnízdové.
Vrcholem naší práce je tradiční výstava, vždy na podzim, kdy se můžete pochlubit svými výpěstky a zažít poučný doprovodný program. Dveře pro nápady a podněty jsou otevřené a třeba vás to někdy tak jako mě chytne a budete se chtít s námi o vaši radost podělit.
Těšíme se na vás.
Igor Pospíšil